close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Experience is how life catches up with us and teaches us to love and forgive each other.

Jack London

7. listopadu 2010 v 14:15 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Jack London, vlastním jménem John Griffith Chaney, byl americký povídkář a romanopisec. Narodil se v San Franciscu jako nemanželský syn potulného astrologa irského původu W. H. Chaneyho a Flory Wellmanové. Matka se s Chaneym rozšla a vzala si Jacka Londona, kupce a farmáře.

Již v 15 letech pomáhal London živit rodinu. Roznášel noviny, rozvážel led, zametal hostince a nakonec začal pracovat v konzervárně 10 až 18 hodin denně. V 16 letech si půjčil peníze na plachetnici a přidal se k partě ústřicových pirátů. Obnos, který vydělal však za několik dní utratil v oaklandských výčepech.

Nějakou dobu působil London jako pomocník námořní policie. Později procestoval Spojené státy jako tulák - hobo. V době zlaté horečky se vydal na Aljašku. Zde sice nezbohatl, ale své zkušenosti ze severu později uplatnil ve svých povídkách a románech.

V roce 1893 se London vrátil do Oaklandu. Nejdřív pracoval v továrně na konopí, později jako topič v elektrárně. V dubnu 1894 se připojil k dělnické armádě, tj. k desetitisícům nezaměstnaných dělníků týhnoucích na Washington ze všech koutů Ameriky. Prostředí, v němž vyrůstal a žil, ho nutilo bojovat o přežití často tvrdě a bezohledně.

Jack London byl nadšeným socialistou, členem socialistické strany a odborů. Stal se i válečným zpravodajem v Rusko - Japonské válce.

Jack London se stal postupně uznávaným spisovatelem, ve své době zřejmě nejlépe placeným. Koupil si jachtu, vydal se na cestu kolem světa. Žil na svém ranči v Měsíčním údolí v Kalifornii. Přestože měl velké příjmy. stále měl finanční problémy. Kromě toho celý život bojoval s alkoholismem.

V roce 1916 vystoupil London ze socialistické strany pro nesouhlas s jejím programem. V témže roce zemřel. Podle některých zdrojů spáchal sebevraždu, dle názorů historiků i jeho dcery šlo o nešťastnou náhodu.

Díla:
Volání divočiny a povídky z Aljašky
Lidé z propasti
Mořský vlk a jiné příběhy z moře
Povídky rybářské hlídky
Bílý Tesák
Martin Eden
The Dream Of The Debs
Démon alkohol
Jack London
 

Henrik Ibsen

7. listopadu 2010 v 14:12 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Henrik Ibsen byl norský dramatik a básník. Jeho tvorba předznamenává modernistické směry konce 19.století. 

Henrik Ibsen se narodil jako nejstarší z pěti dětí bohatého obchodníka v malém norském přístavním městečku. Když mu bylo sedm let, otec zbankrotoval. Rodina žila v bídných podmínkách. Ibsen odešel brzy z domova a dostal se do učení u lékárníka v Grimstatu. Zde prožil ve velké chudobě téměř šest let.

Touha po vzdělání vedla Ibsena k samostudiu a ke složení maturity. S rodinou se rozešel natrvalo. Živil se jako novinář, psal divadelní kritiky. Jako dramaturg pracoval v prvním norském divadle v Bergenu. V roce 1857 působil jako první ředitel Norského divadla v Kristianii. Divadlo však zkrachovalo, musel si proto přivydělávat psaním příležitostních básní.

Po získání stipendia na studijní cestu za poznáním divadel v jiných evropských zemích odjel Henrik Ibsen do Itálie. V Itálii a Německu zůstal 27 let. Materiálního zajištění se mu dostalo až přiznáním tzv. básnické gáže od parlamentu. Do Norska se vrátil až v roce 1891. 

Díla:
Catilina
Mohyla
Paní Inger na Ostrově
Slavnost na Solhaugu
Bojovníci na Helgelandu
Nápadníci trůnu
Brand
Peer Gynt
Domov loutek
Strašidla
Divoká kachna
Bratr v nouzi
Henrik Ibsen

Charles Dickens

7. listopadu 2010 v 14:10 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Anglický spisovatel, představitel kritického realismu Charles Dickens se narodil v roce 1812, ale prožil neradostné dětství. Otec, který neuměl zacházet s penězi byl uvězněn ve vězení pro dlužníky se ženou i dětmi. Dickens už jako dvanáctiletý se musel živit sám. Pracoval v továrně na leštidla, mezi lidmi nevalného chování. Dařilo se mu mnohem hůř, než rodičům ve vězení. Naštěstí se objevilo nečekané dědictví, které rodině pomohlo z finančních problémů. 

Dickens se začal zajímat o děti, které prožívají podobné dětství jako on, bez domova a rodiny, odkázáni sami na sebe. Účastnil se také dobročinných akcí. Jeho tvorbu ovlivnil vztah k otci a k matce. Otce miloval, ale matku příliš v lásce neměl. Patníctiletý Dickens se stal advokátním písařem a poté soudním zapisovatelem. Od roku 1831 pracoval jako novinář a parlamentní zpravodaj. Novinařině se věnoval celý svůj život. Miloval také divadlo, rád by stal hercem, ale neměl cit pro drama. 

I jeho milostný život byl pestrý. Zamiloval se do ženy z daleko vyšších kruhů, než pocházel on. Tento vztah neměl budoucnost. Další jeho vztah se sobě rovnou ženou završilo manželství. Dickens zplodil devět dětí a snažil se být starostlivým otcem. Miloval ovšem také manželčiny starší sestry. Jedna brzy zemřela a druhá po dlouhá léta pomáhala a výchovou Dickensových dětí. Díky jeho vztahu s mladou herečkou se mu manželství rozpadlo. 

Dickens se plně věnoval společenskému životu, ale aristokracii se vyhýbal. Měl časté neshody s nakladateli a trpěl sebelítostí. Věnoval se veřejnému předčítání ukázek ze svých literárních prací a to dokonce i v USA. Měl obrovský úspěch, obecenstvo ho milovalo. Těmito vystoupeními si pomohl ke slušnému jmění, ale psychické vypětí, které při tom prožíval, se podepsalo na jeho zdraví. Charles Dockens zemřel v roce 1870 unavený a nemocný. Do poslední chvíle však pracoval. 


Díla:
Olier Twist
Kronika Pickwickova klubu
Mikuláš Nickleby
Život a dobrodružství Martina Chuzzlewita
Dombey a syn
Příběh Davida Copperfielda
Ponurý dům 
Zlé časy
Malá Dorritka
Velké naděje

Chares Dickens
 


Émile Zola

7. listopadu 2010 v 14:04 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Émile Zola byl francouzský romanopisec, dramatik a literární kritik. Byl jedním z nejvýznamnějších představitelů naturalismu. 

Émile Zola se narodil 2. dubna 1840 v Paříži. Po smrti otce, stavebního inženýra italského původu, prožil dětství s matkou v Aix-en-Provence. Do Paříže se vrátil v roce 1858.

Émile Zola dvakrát propadl u maturity z literatury. Pracoval na celnici i v docích a od roku 1862 v nakladatelství Hachette. Zde soustředil okolo sebe skupinu mladých romanopisců - tzv. medanská skupina.

Svými pokrokovými názory měl Zola velký vliv na politický život ve Francii. Otevřeným dopisem prezidentu republiky pod názvem "Žaluji" hájil nevinu kapitána Alfreda Dreyfuse, neprávem odsouzeného za špionáž. Za tento dopis byl Zola odsouzen do vězení a musel strávit jeden rok v anglickém exilu.

Émile Zola zemřel náhle na otravu kouřem z kamen v bytě za ne zcela vyjasněných okolností 29. září 1902 v Paříži.

Díla:
Kořist
Peníze
Jeho Excelence Eugéne Rougon
Pod pokličkou
Zabiják
Nana
Experimentální román
Rozvrat
Rougon-Macquartové
Émile Zola

Honoré de Balzac

7. listopadu 2010 v 14:01 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Francouzský spisovatel Honoré de Balzac se narodil 20. března 1799 v měšťanské rodině. 

Školu vystudoval s potížemi, ale i přesto se přihlásil na právnickou fakultu do Paříže. Při studiu provozoval praxi u notáře. Jeho srdce však patřilo literatuře. 

Rodina byla ochotna ho finančně podporovat po dobu dvou let s podmínkou, že zúročí svůj talent. Bohužel neuspěl a musel volit mezi praktickým zaměstnáním a psaním podřadných děl na objednávku. Rozhodl se pro psaní. 

V té době se velmi zadlužil a věřitelé ho pronásledovali na každém kroku. Velmi rád by pronikl do aristokratické společnosti a získal finančně nezávislé povolání. Nic se mu však nedařilo. Stále splácl dluhy, kvůli kterým musel pracovat i po nocích. 

Velmi mnoho pro Balzaca znamenaly ženy. Velice zvláštní vztah měl k paní de Berny, která byla starší o více než dvacet let a byla mu matkou přítelkyní i družkou v jedné osobě. Další ženou jeho života byla vdaná ukrajinskopolská šlechtična Hanská, která později ovdověla. Když se Balzac konečně dočkal sňatku s ní, brzy poté zemřela. Ještě před smrtí ho však opustila. Balzac spoléhal, že mu sňatek s Hanskou pomůže dostat se z dluhů, které byly následkem jeho nákladného života. 

Balzac se bezhlavě pouštěl do podnikání, ke kterému neměl vlohy, ale bezúspěšně. Stále více se zadlužoval. Díky svému špatnému podnikání , musel stále více intenzivně pracovat. 

Těsně před tím, než oslavil třicítku, přestal psát konzumní literaturu. V této době měl největší finanční potíže a přesto napsal svá největší díla. 

Honoré de Balzac zemřel v roce 1850. Jeho portrét vytvořil německý spisovatel Stefan Zweig v životopisném románu Balzac.

Díla:
Śuani
Gobseck 
Šagrénová kůže
Lidská komedie
Otec Goriot
Ztracené iluze
Sestřenice Běta

Honoré de Balzac


Gottfried Keller

7. listopadu 2010 v 13:55 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Gottfried Keller byl švýcarský prozaik a lyrický básník, který se nejvíce proslavil autobiografickým románem Zelený Jindřich (německy der grüne Heinrich).

Gottfried Keller se narodil 19. července 1819 v Curychu jako syn soustružnického mistra Hanse-Rudolfa Kellera, jenž zemřel jen o pět let později, roku 1824. Gottfriedova matka Elisabeth se dva roky nato znovu provdala. Její druhé manželsví však nebylo vůbec šťastné a skončilo rozvodem roku 1834.

Gottfried Keller v šesti letech nastoupil do školy pro nemajetné a ve dvanácti na průmyslovku; odsud byl ale po třech letech kvůli studentským lumpárnám vyloučen. Podle některých zdrojů se tak stalo na základě falešného udání. Celý život pak Keller trpěl pocitem nedouka.

Poté se rozhodl věnovat malířství a nastoupil do učení k litografovi a malíři vedut Peteru Steigerovi. V letech 1837-1838 pokračoval v nastolené cestě, tentokrát u Rudolfa Meyera, kde se i začal zajímat o skutečná studia malířství. Ta nastoupil v dubnu 1840 v Mnichově. Už roku 1842 však Keller shledal, že jeho studium k ničemu nevede, a tak ho přerušil.

Po ukončení pobytu v Mnichově se vrátil do Curychu, kde se hodlal naplno věnovat literární profesi. Účastnil se společenského dění, stýkal se s básníky Georgem Herweghem a Ferdinandem Freiligrathem, roku 1846 vydal svazek sebraných básní Básně (Gedichte). Do roku 1848 žil Gottfried u své matky. Po mnichovském malířském zklámání ho zcela přešla chuť malovat a spíše náhodou se rozhodl uchytit jako básník. Tak také vznikl nástin Zeleného Jindřicha, který se po důkladném přepracování ve své druhé verzi stal jedním z nejdůležitějších bildungsrománů německy psané literatury a snese srovnání s Goethovými romány Viléma Meistera léta učednická a Viléma Meistera léta putovní nebo s Malířem Noltenem Eduarda Mörika.

Vedle psaní působil Keller i na politickém kolbišti, jednak jako spisovatel politickými básněmi, jednak přímo podílem na protiluzernském tažení (tzv. Freischarenzüge) v roce 1844 a v březnu 1845, které předznamenalo poslední švýcarskou občanskou válku - Sonderbundskrieg. Pod záminkou jezuitské otázky došlo k otevřenému střetnutí konservativní vlády a radikální opozice. Keller vystupoval jako jeden z nejohnivějších rebelů, haně všechno konservativní s neskrývanou záští.

Roku 1845 definitivně skončil s malířstvím a vyjma trochy peněz, které si vydělal dosavadním publikováním, žil stále z prostředků své matky. Tehdy se poprvé nešťastně zamiloval, a to do Marie Melos, švagrové Ferdinanda Freiligratha. Roku 1847 se zamiloval znovu, do Luisi Rieter a opět nešťastně. Rovněž Johanna Kapp, sestřenice Raphaela Rosenzweiga, blízkého Kellerova přítele, jeho vyznání z roku 1849 chladně odmítla.

Dopisy Gottfrieda Kellera a Marie Melos z let 1877 až 1883 (německy) 
Díky stipendiu curyšského kantonu mohl Keller studovat v Heidelbergu filosofii, dějiny a literaturu, navštěvoval i přednášky Ludwiga Feuerbacha, jehož materialistická filosofie na Kellera velmi zapůsobila. Z Heidelbergu odešel do Berlína, kde prožil nejplodnější období svého života (1850-1855). Neúspěšně se pokoušel stát dramatikem, dokončil však svého Zeleného Jindřicha a rozepsal Lidi seldwylské.

V letech 1861 až 1876 ustoupily jeho literární ambice do pozadí, když pracoval jako tajemník v curyšské vládě, kteréžto funkce se vzdal až roku 1876, načež se věnoval jenom literatuře. Gottfriedův život se od základů změnil roku 1864 po smrti jeho matky. V roce 1869 obdržel čestný doktorát Curyšské university, což bylo jen jedním z mnoha ocenění, kterých se Kellerovi v jeho rodném kraji dostalo (např. v Glattfelden stojí na něj upomínající Gottfried Keller Zentrum). Roku 1874 Keller napsal pokračování prvního svazku legendárních Lidí seldwylských. Přátelil se s malířem Arnoldem Böcklinem a básníkem Conradem Ferdinandem Meyerem. Dopisoval si se spisovateli Paulem Heysem a Theodorem Stormem; tato korespondence vyšla i knižně.

V roce 1878 zveřejnil Keller dva svazky Curyšských novel a v roce 1884 Epigram (Das Sinngedicht), poté následovalo jeho pozdní dílo Martin Salander (1886), které je významným příspěvkem švýcarské literatury v oblasti kritického realismu.

Gottfried se ještě dožil smrti své sestry; sám zemřel 15. července 1890 v Curychu, bylo mu 71 let. Je pochován na hřbitově Sihlfeld.

Celý život trpěl abnormálním poměrem částí těla: sedě působil jako velký muž, stoje jako velmi malý. Jeho postižení a jím způsobená milostná zklamání jsou jedním z důvodů Kellerova podivínství a agresivity.

Literární styl
První básně (Gedichte, 1846) jsou takřka revolučního duchu. Vrcholnými Kellerovými díly jsou jeho novely (Lidé seldwylští, Curyšské novely apod.), v nichž vystupují nevšední postavy a odrážejí se tvrdé životní i přírodní podmínky Švýcarska poloviny 19. století. Hrdinové bývají většinou stateční a pracovití lidé, které Keller vykresluje s láskou, humorem i ironií. Výborný je v drobnokresbě, několika črtami dokáže nastínit situaci a vystihnout lidskou povahu. Jeho dílo stojí na rozhraní idealistického humanismu a realismu 20. století. Často nezapře výchovné tendence.

Díla:
Rot
Zelený Jindřich
Lidé seldwylští
Sedm legend
Šaty dělají člověka
Romeo a Julie na vsi
Tři stateční hřebenáři 
Curyšské novely
Epigram
Sebrané básně
Martin Salander
Gottfried Keller

Henryk Sienkiewicz

7. listopadu 2010 v 13:51 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Henryk Sienkiewicz byl polský spisovatel, prozaik, publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu.

Henryk Sienkiewicz se narodil v šlechtické statkářské rodině. Ve Varšavě studoval na lékařské, právnické a filozofické univerzitě. Celý život byl veřejně činný, byl iniciátorem mnoha kulturních a sociálních akcí, vystupoval zejména proti germanizaci. Spolupracoval s řadoučasopisů, hodně cestoval po Evropě, navštívil i USA a Afriku.

Když vypukla 1. světová válka odejel Henryk Sienkiewicz do Švýcarska, kde organizoval pomoc polským obětem války. Byl významným představitelem česko - polských vztahů. K jejich oživení došlo v roce 1924 při příležitosti převozu jeho ostatků ze Švýcarska do Varšavy přes Prahu.

V roce 1905 byla Henryku Sienkiewiczovi udělena Nobelova cena za literaturu - ocenění za román Quo vadis?.

Díla:
Humoresky ze zápisků Worszylly
Na zmar
Černé obrázky
Listy z cest
Po stepích
Listy z Afriky
Ohněm a mečem
Potopa
Bez dogmatu
Quo vadis?
Křižáci
Na poli slávy
Legie
Pouští a praselem

Henryk Sienkiewicz

Ivan Sergejevič Turgeněv

7. listopadu 2010 v 13:46 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Ivan Sergejevič Turgeněv byl ruský prozaik a dramatik.

Ivan S. Turgeněv pocházel ze šlechtické rodiny. Studoval na univerzitách v Moskvě, Petrohradě a Berlíně. Dosáhl hodnosti magistra filozofie. Patřil k liberárním představitelům ruské literatury. Spolupracoval s časopisem Sovremennik. 

V roce 1852 byl I. S. Turgeněv nakrátko uvězněn po uveřejnění nekrologu na Gogola. Poté téměř dva roky musel strávit ve své vesnici pod policejním dohledem. Od druhé poloviny čtyřicátých let pobýval často ve Francii, kde se sblížil s francouzskými spisovateli (např. Flaubert, Zola). Usiloval o sbližování ruské a evropské kultury.

Díla:
Paraša

Měsíc na vsi

Vesnice
Lovcovy zápisky

Mumu

Zájezdní hospoda

Nešťastná

Stepní král Lear
Deník zbytečného člověka

Dva přátelé

Zátiší

Faust

Asja

První láska

Jarní vody

Přízraky

Příběh poručíka Jergunova

Ťuk, ťuk, ťuk
Po smrti

Rudin

Šlechtické hnízdo

Předvečer

Otcové a děti

Dým

Novina

Básně v próze
Literární a životní vzpomínky - 1869
Ivan Sergejevič Turgeněv

Anton Pavlovič Čechov

7. listopadu 2010 v 13:41 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov se narodil v roce 1860 v Taganrogu, jako syn obchodníka se smíšeném zbožím, který brzy zkrachoval. Čechov studoval medicínu v Moskvě a na živobytí si vydělával psaním humoristických příběhů. Pomohl tím živit svou matku i sourozence. Na svá díla se podepisoval pseudonymem. Živil se také jako reportér ze soudní síně a psal rovněž komické texty pro divadlo. 

V druhé polovině osmdesátých let měla Čechova tvorba vážnější formu. Rozvíjel svůj talent, snažil se psát prostě a stručně, ale vystihnou při tom pravdu života. Čechov si celý život přál napsat velký román a dramatické dílo, ve kterém by popsal nelehký život své generace. Jeho dramatická tvorba se však dostala mezi lid teprve po jeho smrti a získala si obdiv klasiků moderního divadla. 

V roce 1888 přešel Čechov na žánr psychologické povídky. Soustředil se na psychodiagnostiku postav a společenské atmosféry. V jeho dílech se i nadále uplatňoval jeho smysl pro humor .V posledních letech svého života Čechov tvořil pro divadlo. Jeho divadelní tvorba měla velký úspěch, odehrává se především v prostředí ruské provinční inteligence. 

Anton Pavlovič Čechov byl vynikajícím povídkářem a tvůrcem lyrických komedií. Zemřel v roce 1904. 

Díla:
Úředníkova smrt 
Darebák Platonov
Ivanov
Step
Nudná hystorie
Pavilon č. 6
Sáma s psíčkem
Černý mnich
Sachalin
Racek
Strýček Váňa
Tři sestry
Višňový sad
Čechov

Lev Nikolajevič Tolstoj

7. listopadu 2010 v 13:38 | Růžový Fantomas |  Literatura - Spisovatelé - Realismus
Nejslavnější ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj se narodil v roce 1828.Pocházel ze starého šlechtického rodu. Jeho rodiče brzy zemřeli. Tolstoj se snažil vystudovat filologii a později i práva na kazaňské univerzitě. Studium ale nedokončil. Snažil se vzdělávat sám. Věnoval se hospodářství na svém statku v Jasné Polaně, to se mu ale nedařilo, a tak vstoupil do armády /1851-1856/, kde bojoval v krymské válce.

Po jejím skončení odcestoval do Evropy a zanedlouho se znovu vrátil do rodného kraje. Zde se snažil zlepšit sociální situaci zdejších občanů. Dětem založil školu, psal učebnice. Zastával nenásilný styl vyučování, který přihlíží k individualitě dětí. Tolstoj se v roce 1862 oženil. Vzal si mladou dívku ze šlechtického rodu.Jejich povahy však byly velmi rozdílné, proto si vzájemně neporozuměli. Ke krizi v manželství přispěl Tolstoj svými častými nevěrami a psychickým týráním. Nutil ženu číst jeho deníky, byl impulzivní, panovačný, neschopný dokončit započaté projekty. Jeho duchovní vývoj se složitě vyvíjel.

Tolstoj odmítal carismus, soudobé pravoslaví, ale i liberalismus evropského západu a průmyslový pokrok. Západní společnost považoval za nelidskou a krutou. V osmdesátých letech opustil společnost ze které pocházel, snažil se zařadit mezi mužiky a to jak fyzickou prací, tak stylem oblékání. Usiloval o návrat patriarchátu. Jeho životním krédem bylo"neprotivit se zlu násilím". Snažil se zdůraznit potřebu mravní výchovy v umění, zavrhoval moderní umělce, jako byl Baudelaire. Velkým obdivovatelem Tolstoje byl T.G.Masaryk.

Svými názory a chováním si Tolstoj proti sobě poštval rodinu a byl nucen v roce 1910 rodnou obec opustit. Cestoval vlakem aniž věděl, kam chce vlastně jet. Při tomto cestování onemocněl a zemřel v jedné opuštěné stanici.

Literární dílo Tolstoje je velmi různorodé, tak, jako jeho život.

Díla:
Vojna a mír 
Anna Kareninová
Hadži Murat 
Sevastopolské povídky
Vzkříšení

Lev Nikolajevič Tolstoj

Kam dál